Příchod moderních lidí do Evropy

Zemědělský, zaostalý, ale také malebný a přátelský. To jsou nejčastější charakteristiky, které lidé dávají českému venkovu. Vžitá představa a skutečná podoba našich dnešních vesnic jsou ovšem v mnoha ohledech dvě zcela odlišné záležitosti. Jaký je tedy současný venkov? Zemědělský? To tedy moc ne. „Za minulého režimu jsme živili spoustu zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci, nyní nejsme v řadě základních komodit soběstační. Ano, zemědělská výroba u nás byla předimenzovaná, ale útlum, který nastal, byl příliš radikální,“ myslí si Antonín Věžník, odborník na tuto otázku z Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Podle části ekonomů současný stav nepředstavuje žádný problém. Je-li možné potraviny koupit jinde a často za nižší cenu, není důvod, proč bychom je doma měli produkovat dráž. Specialisté z Masarykovy univerzity s tímto přesvědčením nesouhlasí. „Už jen proto, že obděláváním půdy se krajina udržuje. Pokud bychom se o ni přestali starat, získali bychom neobyvatelná území, což si ekonomicky nemůžeme dovolit,“ soudí Milan Viturka z ekonomicko-správní fakulty, který se dlouhá léta zabývá regionálním rozvojem. Nejen podle něj prošel český venkov za dobu existence samostatné České republiky razantním vývojem, který provází řada jevů, s nimiž si neumíme dost dobře poradit. Zemědělskou výrobu se nedaří efektivně stimulovat ani přes dotační programy, a tak se hledají jiné cesty, jak venkov využít a jeho obyvatele uživit. Jde to ale ztěžka. Snahy se soustřeďují na ekologické aktivity a rozvojové programy, jenže peníze z nich se často využívají k podpoře soukromých projektů. Ukazuje se rovněž, že například příjmy z turistického ruchu všechno nezachrání. Některé vesnice se pokouší návštěvníky přitáhnout na agroturistiku, ale ta u nás prozatím příliš atraktivní není, a jiné vábničky se zatím moc nenabízí. >> čtěte téma na straně 3